Démon - Kniha první: Povstání

Akyra jenom nechápavě otevřel pusu. “Nekoukej tak na mě,” usmál se Kait a pusu mu ukazováčkem zavřel. “Co…? Já to nechápu…” koktal Akyra. “Co na tom nechápeš?” divil se démon. “Vždyť je to tak prostý… To, co tys považoval za jednostranné, je ve skutečnosti oboustranné. Tak něják jsem si na tebe brousil zuby už od chvíle, co jsem tě prvně uviděl. Ale první krok jsem nechal na tobě, protože jsem tě nechtěl poplašit. Ale už to bylo vážně k… Celý článek ›

Mai scházela po schodech do sklepa. Na posledním schodě se zastavila a zmáčkla jistý kámen ve zdi. Ozvalo se zadunění a vzápětí se otevřely tajné dveře, které vedly do místnosti vedle sklepa. Vstoupila dovnitř a praštila do páky, kterou dveře zase zavřela. Měla docela špatnou náladu a vybíjela si ji na všem, co jí přišlo po druku. Přešla až do zadní části, kde bylo honosné lůžko a na něm se rozvaloval kluk se zrzavými vlasy, ne o moc starší, než byla… Celý článek ›

Kait a Akira zhltli snídani a společně s konfiskovanýma novinama se opět uchýlili do Akirova pokoje. Tam se usadili do křesílek a sklonili se nad novinama, které démon položil na stolek. "Co si o tom myslíš?" zeptal se Kait. "Nevím, ale něco se mi na tom nezdá," připustil Akira. "Ano, něco na tom nehraje," souhlasil Kait. "Docela rád bych si prohlédl místo činu..." dodal zamyšleně. "Myslíš, že to k něčemu bude?" pohlédl Akira démonovi do očí. "Nevím, ale to… Celý článek ›

"Co to má znamenat?" otočila se Isobel na démona. "To má znamenat, že jsem tu partičku klidně mohl nechat, aby ho utloukli k smrti," zasyčel Kait nebezpečně tichým hlasem. "Ale prosté "děkuji" by mi stačilo." "Můžete být ticho?" otval se tichý hlas z pohovky. "Zlato!" Isobel se vrhla k pohovce. "Kdo ti co udělal? Byl to tady ten? Tomu už jesm dala za vyučenou!" Isobel tak trochu hysterčila. "Ne, on to nebyl," řekl Akira a posadil se. "Dokonce si troufám tvrdit, že je to… Celý článek ›

S učením Akira skončil až někdy o půl osmé večer. Skončit ho donutil hlad. Zavřel tedy učebnice, naskládal je na polici a sešel dolů do kuchyně, aby si udělal nějákou večeři. Našel nůž, ukrojil si dva šajsty chleba a namazal si je silnou vrstvou malinové marmelády, kterou vyndal z ledničky. Naskládal si to na talířek a odnesl k sobě do pokoje. Během toho, co večeřel, si četl jednu z knih, co si půjčil v knihovně. O několik minut později zazvonil Akirovi… Celý článek ›

Následujícího dne se Akira probudil brzy. Ještě ani budík mu nezvonil. Zavrtěl se v posteli a pohlédl na hodiny. Bylo na nich 9:00. Akira vystřelil z postele. Až pozdě si uvědomil, že je sobota. A že poznámky, které si včera vryl do mozku asi nebude zatím most vyplnit. Na druhou stranu, Mai mohl klidně potkat ve městě. Nebo v Nekropoli. Tušil, že tam určitě bude. Hlavně, když je sobota. Nekropole byla jediné místo, kde se mládež v tomto městečku mohla opravdu… Celý článek ›

Konečně zazvonilo na konec vyučování a Akira začal skládat věci do batohu. Chtěl co nejrychleji vypadnout, než ho zase začnou všichni někam zvát. Ale to se mu bohužel nepovedlo. Pár jeho spolužáků totiž asi vytušilo jeho zaječí úmysly a okamžitě mu zastoupilo cestu. “Nechceš s náma někam dneska zajít?” zeptala se jedna holka. Byla docela pěkná, ale Akiru to nechalo chladným. Docela silně uvažoval, že by její pozvání odmítl, ale pak si řekl, že pro… Celý článek ›

Kniha začítala obrázkem démona. Tak, jak si ho autor představoval. Měl dlouhé černé vlasy a vůbec byl celý oděný do černé. Akira otočil na další stránku a začetl se do úvodu. Památce mého věrného učitele a otce, památce Antonia Shina. Život Kaita, nejstrašnějšího ze všech démonů. Popsaný v této knize Yamatem. Akira otočil na další stránku a pokračoval ve čtení. Kdysi dávno, tisíce let zpátky, žili na naší planetě démoni. Bylo to v dobách, kdy… Celý článek ›

Akira o smrti dědečka zavolal mamince, aby věděla a také řekl, že když už tam je, tak zařídí i všechno potřebné na pohřeb. Bylo sice jasné, že díky všemu tomu humbuku kolem stěhování nebude možné, aby se Isobel pohřbu zúčastnila, ale když není zbytí, tak není zbytí. Pečovatelka byla pozvána na pohřeb s tím, že tím její pracovní poměr bude končit. Akirův děda měl být pohřben ve městečku na tamním hřbitově. A samotný pohřeb se konal hned den… Celý článek ›

Večerní vánek se proháněl hřbitovem a po jedné z cestiček, které se proplétaly mezi náhrobky, kráčel starý muž. Zahalen v kápi, která mu spadala do čela tak, aby nikdo neviděl jeho obličej, kráčel rychle, skoro až běžel. Jeho kroky směřovaly ke kryptě, která stála v zadní části hřbitova obehnaného vysokou kamennou zdí. Každou chvíli se ohlížel, jako by ho někdo sledoval, ačkoli za ním, když se ohlédl, nikdy nikdo nebyl. Vstoupil do krypty a po… Celý článek ›