SekaiThe Happiness of those who belive...

Prolog - Návrat do Patagonie

Publikováno 21.04.2011 v 16:58 v kategorii Dívka-vlk 3 - Svatá dýka, přečteno: 222x

Prolog – Návrat do Patagonie


Sedm let po incidentu v Tristarii se Adrien, která odtamtud odcestovala jak jen to bylo možné, dostala opět do Patagonie. Adrienin hlavní dopravní prostředek byl její drak Elbait.

Ale Patagonie vypadala úplně jinak, než si ji pamatovala. Byla zruinovaná a vypálená a hořelo tam mnoho ohňů, jak někdo zapálil města, budovy a dokonce hrad, kde se Sirnix setkal s Amy.

„Co se tady stalo?“ přemýšlela Adrien nahlas.

„Dobrá otázka. Taky by mě to zajímalo.“ poznamenala Elbait.

„Jediný způsob, jak něco zjistit, je najít někoho živého.“ uvažovala Adrien, „Ale zdá se, že to bude trošku problém.“

„Já to zkusím.“ řekla Elbait, „Mám lepší oči, než ty.“

A tak Elbait zapátrala a po chvíli soustředěného hledání oběvila na pobřeží někoho, kdo byl ještě živý.

„Na pobřeží.“ oznámila Elbait, „Jdu na přistání.“

A to teda bylo přistání. Elbait složila křídla a padala rovnou dolů. Těsně nad zemí křídla zase roztáhla, pád vyrovnala a hladce přistála.

„Elbait, tohle mi nedělej, víš, že to nemám ráda.“ vyplísnila ji Adrien, když sesedla dolů, „Tak kde je ten přeživší?“

„Přímo za tebou.“ broukla Elbait a začala si čistit drápy.

Adrien se otočila a uviděla, jak se na pobřeží choulí nějáká dívka. Mohlo jí být něják kolem patnácti.

„Ahoj, kdopak jsi?“ přistoupila k ní Adrien.

„Já... Já nejsem jediná přeživší?“ zeptala se udiveně dívka.

„Já teď přiletěla, ale to je vedlejší.“ odpověděla Adrien, „Teď mě zajímá, co se tady stalo:“

„Přišel nějáký démon a začal na celou Patagonii metat oheň a jeho drak mu v tom pomáhal.“ řekla dívka, „Kdo vlastně jsi?“

„Jmenuji se Adrien, před sedmi lety jsem tady v Patagonii byla pro Titánův meč.“ řekla Adrien, „Jak se vlastně jmenuješ?“

„Já jsme Jenn, ale to s tím mečem je jen legenda.“ usmála se.

„Ne, není to legenda, jenže problém je, že démoni se dají porazit jen legendárními zbraněmi a ten meč se ztratil.“ řekla Adrien.

„Co tím myslíš?“

„Tím myslím to, že bych Patagonii měla pomoci, Něco jí dlužím.“ vysvětlila Adrien, „Odnesli jsme odtud já a moji přátelé vaši legendární zbraň proti démonům, zůstali jste bezbraní, takže je to teď na mě, protože ostatní jsou buď mrtví, nebo bůhví, kde.“

„Je tu ještě jedna legenda o zbraních.“ šeptla Jenn.

„Jaká?“ zajímala se Adrien.

„Ta legenda vypráví o Svaté dýce.“ řekla Jenn.

„A povíš mi tu legendu?“ zeptala se Adrien.

„Já si ji nepamatuji celou...“ zarazila se Jenn.

„To je jedno, pověz mi všechno, co víš.“ řekla Adrien a sedla si do písku vedle ní.

„Adrien?“ zavolala Elbait, „Jak dlouho si tady míníš povídat?“

„Tak dlouho, jak bude potřeba, něco téhle zemi dlužíme a já to míním splatit.“ odpověděla Adrien.

„Já jen, že se sem hrne parta skřetů a já se nudím.“ houkla Elbait.

„Tak si s nimi běž pohrát.“ zavolala Adrien a dál se věnovala Jenn, která si vzpomínala na legendu.

„Povídej.“ vybídla ji.

„Dobře.“ řekla Jenn, „Legenda se odehrává před více, než tisíci lety tady, v Patagonii. Tehdy zuřila válka a démonů tu bylo více, než bylo únosno. Někteří byli na straně lidí, jiní chtěli svět ovládnout. Nakonec zbyl jen jeden, co bránil lidstvo. Light. Vykoval mocné zbraně, do kterých vložil svoji síílu. Vykoval Titánův meč, který ukryl do měsíční svatyně ve skále. Další zbraní bylo kopí lásky, to daroval lidem, aby se s ním mohli bránit. Lidé s ním démony porazili, ale nakonec se kopí zlomilo. Ale byla eště třetí zbraň – Svatá dýka.

Svatou dýku Light vykoval, řekl o ní lidem, ale ukryl ji a pravil, že ji lidé mají použít jen v nejvyšším případu nouze.“

Jenn si povzdechla.

„Co je?“ zeptala se Adrien.

„A teď to přijde, konec legendy nikdo nezná, během času ze ztratila. Byla sepsaná, ale také si ji lidé předávali ústně, jenže já ten konec nevím. Znám jenom to, co se zachovalo jako písemnost.“

„Takže budeme muset pátrat a také předpokládejme, že démon ví, kde ta dýka je. Bude ji chtít zničit, takže se k ní musíme dostat první.“ rozhodla Adrien.

„Ale jak?“

„To ještě nevím, ale prohledám tuhle zemi třebas celou. Tu dýku najdu.“ řekla Adrien a v očích jí plál oheň dobrodružství.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



©AnnElfwind 2011