SekaiThe Happiness of those who belive...

Postel a auto

Publikováno 09.04.2011 v 21:57 v kategorii Myšlenkové pochody, přečteno: 208x

Zdá se vám název článku nesmyslný? No, tak to budete  mít pravdu, protože nesmyslný je. Ale vtip je v tom, že takový jsou nejlepší. A teď, co se tedy dnes dělo? Ráno jsem vstala a tak něják jsem se poflakovala doma. Nic moc jsem nedělala. Jen jsem, vzato kolem a kolem trochu malovala. Potom máma začla nosit do horního pokoje postel, kterou jí pak musím smontovat. Tak jsem jí šla pomoct. Ona to nosila z mezipatra nahoru a já do toho mezipatra. Tak nám to tak pěkně šlo. Ovšem, v těch krabicích, ve kterých ta postel doposud byla, byly takový dva pěkný papundekly. Tak jsem je zabavila.
Už dlouho totiž prahnu po nástěnce, kterou nemám. No, tak vzato kolem a kolem, ten papundekl měl správnou velikost. Tak jsem si tu nástěnku prostě vyrobila. Šroubovákem jsem tam udělala dvě díry a provlíkla a zavázala stužku. Popřesouvala jsem na zdi obrázky a nabila tam dva hřebejčky. Na hřebejčky jsem nástěnku pověsila a dole ji zabila ještě jedním hřebíkem. A voila, nástěnka je na světě. I když jen z papundekla. :D Holt to ale bude muset vydržet, než si koupím normální klasickou. Jako, že si ji mám v plánu koupit.
Potom jsem chtěla vysát opadanou omítku, ale volal mi táta, tak jsem se s ním vybavovala a on povídal, že tak za hodinku přijede, abych byla nachystaná. O víkendech mě totiž vždycky vytáhne, abych se projela autem, prej, abych trénovala, když už mám ten řidičík. Abych nedopadla jak máma, která sice řidičák má, ale prostě za ten volant nesedne, protože se moc bojí. :D
Tak jsem teda vzala navědomí, že za hodinku mám bejt připravená. To mi dávalo dostatek času na to, abych vysála tu omítku. Tak jsem to teda udělala. Potom jsem s mámou hrála karty a čekala, kdy se otec objeví. Ovšem, jak na potvoru, měl spoždění jak vrata. Měl se objevilt v jednu, objevil se o půl třetí. Nebo tak něják. No, ale tak co se dá dělat. Jsem se mezitím dokonce stihla naobědvat, než dorazil. Jsem dobrá.
A pak jsme teda jeli. Kamsi do prkvančic. Přes sedmdesát kiláků jsme najeli. Aspoň to tak říkal. No, a já bych tomu dokonce docela věřila. Holt kdesi po cestičkách se zatáčkama kdesi cosi. No, ne, že bych si stěžovala. :D Já jsem si to totiž užila. A při jedné zatáčce jsem mu vzadu přeskládala věci. xD Holt byla trochu prudčejší. :D Ale tak, nemá si co stěžovat, když mě za ten volant pouští. :D
Potom doma jsem byla na skypu a tak něják jsem se bavila. No, a co jsem dělala ještě? Hrála takovou hru s mechanickým jednorožcem, co běží kamsi za duhou, či co. Cíl hry je dostat se co nejdál. Hru najdete TADY. 

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



©AnnElfwind 2011