SekaiThe Happiness of those who belive...

Posel Smrti

Publikováno 28.07.2011 v 12:00 v kategorii Počítačové hry, přečteno: 338x

Vím, že je to pár dní, co tu naposledy přibyl článek, ale furt jsme měli nějáké návštěvy, tak nebyl čas něco napsat. A nemůžu vás pokaždé odbýt jenom povídkou. Takže Démon sice dál přibývat bude, ale ve větších intervalech a jinak budou hlavně názory, nebo třeba recenze na počítačové hry, či knihy.
A začneme tím, že vám představím hru Posel smrti. Samozřejmě, jedničku. Je totiž ještě dvojka a trojka, ale ty jsem zatím nehrála, protože se mi zatím nedostaly pod ruku. A i na jedničku jsem kápla čirou náhodou.
Hra je založena na stylu point and click. Věřím, že víte, co to znamená. Pro ty, co ne, tak je to taková ta klikací adventura. *pokud nevíte, vo co go, tak to stejnak ale asi nepochopíte...*
Hlavní postava a zároveň postava, za kterou hrajete, je Samuel Gordon. Přijede na panství Black Mirror (pořád chce psát manor). Tam se odehrála vražda už nevím koho. Myslíím, že něčího dědečka, nebo strýčka. Prostě takového starého pána. Spadl z věže, ve které měl pracovnu.
A Samuel Gordon se to právě snaží vyřešit. V průběhu hry se odehraje několik dalších vražd. Je to jedna záhada za druhou.
Samuel se pak snaží všemožně toho vraha odhalit. A zároveň nad celým rodem Gordonů vysí prokletí. Už si bohužel nepamatuju, co přesně to prokletí způsobuje, ale má to co dělat s mužskými představiteli toho rodu.
Co se mi na hře nelíbí, je fakt, že nakonec je docela lehké uhodnout, kdo je vrah. Ale to vám prozrazovat nebudu, na to musíte přijít sami. Ale já na to přišla před koncem hry a vůbec se mi to nelíbilo!
Některé části hry jsou opravdu strašidelné a rozhodně hru nedoporučuju lidem se slabým žaludkem a nebo těm, co se snadno vyděsí. Já to celé něják přestála, ale zrovna dvakrát mi z toho nebylo.
Ale plus hry je, že má pěknou grafiku a ten příběh, i když nakonec docela jednoduchý a snadno odhalitelný, je poutavý. Jen horko těžko se od toho odtrhnete a já to přehrála docela rychle.
Je pravdou, že někdy prostě nevíte, kam máte jít, ale pokud jste v koncích, dá se docela snadno najít návod. Na internetu jich je hned několik. Já se zasekla myslím jenom jednou. V momentě, kdy jsem měla odhalit jakýsi kód k trezoru. Na ten jsem nepřišla, tak jsem si ho našla na netu. Jinak jsem nápovědu nepotřebovala, i když je pravdou, že jsem to hrála místy několikrát.
A proto vám doporučuju, abyste si to každou chvilku ukládali. Hlavně pokaždé, než se rozhodnete udělat něco, čím si nejste stoprocentně jistí. Ono je lepší mít to uložené těsně před tím, než tu ptákovinu uděláte, než abyste pak museli například celé důlní štoly přehrávat znova.

Varování na závěr:
Pokud jste si oblíbili hlavní postavu, nedohrávejte hru do konce. Pokud máte rádi Samuela Gordona, tak jakmile vyřešíte závěrečný labyrint, raději to vypněte, nebo dostanete pořádný šok. Tedy, za předpokladu, že vám v tu chvíli ještě nebude jasné, kdo je vrah!
Kdo toto varování neuposlechne, je to na jeho vlastní nebezpečí a nenesu žádné důsledky za případnou újmu na zdraví, nebo psychyce!

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



©AnnElfwind 2011