SekaiThe Happiness of those who belive...

Medvěd v brlohu

Publikováno 24.05.2011 v 20:23 v kategorii Eliot, přečteno: 252x

Chrisovi bylo dvacet a vždy byl obletovaný děvčaty, o která se ale ani v nejmenším nezajímal. Žil s matkou v centru města v malém bytě. Otec od nich utekl, když bylo Chrisovi devět a tak ho matka musela vychovat sama. I když byla archeoložka a tedy bývala často pryč, nedělalo jí to potíže, protože Chris byl už jako malý velice samostatný.

Ale to bylo dávno...

Chris sešlápl plyn a auto zrychlilo. Právě se stěhoval do jakéhosi zapadákova, kde měl dělat chůvu nějákýmu frackovi. A to jenom proto, že to bylo dítě nejlepších přátel jeho mámy. Samo sebou, že z toho vůbec nebyl nadšený, ale vypadalo to, že se prostě nedá nic dělat. Tomu klukovi bylo čerstvých patnáct a jeho rodiče ho nechtěli nechat doma samotného, ale s sebou do pouště ho také vzít nemohli. A pak zjistili, že jedou kopat na stejné místo, jako Chrisova matka a bylo jen logické, že ty dva sestěhují dohromady... A Chrise se nikdo ani neptal.

Chris by proti tomu patrně nic neměl, kdyby to nebylo na trvalo, ale matinka se rozhodla, že jejich rodiny budou i nadále žít dohromady. Navíc si stěžovala na hluk velkoměsta. A vesnička, kde její přátelé žili, byla opravdu malinká. Chris byl jenom rád, že tam bude fungovat internet.

Hodil blinkr a sjel z dálnice na přípojku do vesnice. Projel kolem jednoho většího městečka a začal šplhat po horských serpentinách. Po příkrém stoupání začalo příkré klesání a potom neasfaltovaná polní cesta, která ho konečně zavedla do vesničky, která se rozkládala nedaleko jezera. Odbočil na jinou cestu a vydal se do mírného svahu, na němž stál dům, kde bydleli Ravenovi.

Zajel před dům, vypnul motor a vystoupil. Obešel auto a přistoupil ke dveřím. Zazvonil a čekal, kdo mu přijde otevřít. Chvilku se nic nedělo, ale pak uslyšel kroky a dveře se otevřely. Za nimi stála příjemně vyhlížející čtyřicátnice.

Ty budeš Chris, že?” vyslovila otázku spíše jako konstatování.

Už to tak vypadá...” přikývl.

Tak pojď dál,” ustoupila, aby mohl projít. “Seznámím tě s Eliotem.”

Vedla ho do horního patra a pak chodbou až k jedněm dveřím, na které zaťukala. “Eli, zlaťíčko, pojď se seznámit s Chrisem,” zavolala.

Nepotřebuju žádnou chůvu!” ozvalo se z pokoje, ale byla to jediná reakce, kterou z něj dostala.

Omluvně se na Chrise podívala a pokrčila rameny.

Však ho nechte, on z tama nakonec vyleze,” usmál se Chris.

To je pravda,” usmála se Eliotova matka. “Tak pojď, ukážu ti aspoň tvůj pokoj, když už jsme toho medvěda z jeho brlohu nedostali,” vedla ho do úplně jiného křídla domu a otevřela dveře na konci chodby. Vstoupila a pokynula Chrisovi, aby šel za ní.

Chris do pokoje vstoupil a spadla mu čelist. Byl obrovský a měl dokonce vlastní koupelnu a balkon. Všechno bylo laděno do bílo-černé a na zemi byla bílá plovoucí podlaha. Chris se do široka usmál.

Líbí se ti?” zeptala se Eliotova matka.

Je nádherný!” vydechl mladík.

To jsem ráda,” usmála se.

Potom sebou oba trhli, když se zvenku ozval klakson.

Budeme muset jet, tady je klíč od domu,” vtiskla mu do ruky klíč a vyběhla z pokoje.

Tak, a teď bych si sem měl asi nanosit věci,” zabručel Chris a vydal se ke svému autu.

Otevřel kufr a vzal dvě velké cestovní tašky a do rukou bednu, ve které bylo to nejdůležitější – jeho notebook a podobné krámy. Odtahal to do svého nového pokoje a všechno to složil na podlahu. Potom se vrátil do auta pro dvě další bedny – v těch byly jeho knihy. Vzal bedny a něják se mu podařilo zavřít kufr a auto zamknout. Potom to všechno odnesl do pokoje a ten taky zamknul. Klíč od pokoje a od domu přidal na karabinu s klíčema a připnul na poutko pro pásek na kalhotách.

A teď by bylo dobré se podívat, co kde je,” broukl a vydal se prozkoumávat nový domov. Cestou narazil na kuchyni a když mu zakručelo v břiše, rovnou tam zůstal a dal se do vaření oběda. I když nejprve hledal, jestli tam nepředpřipravila něco Eliotova mamka. Ovšem toto hledání bylo neúspěšné, tak se dal do vaření.

Brzy se domem nesla omamná vůně a Chrisovi se začaly sbíhat sliny. Pokaždé, když se otáčel u plotny, si vzpomněl na to, jak se strašně nechtěl učit vařit a na to, jak se to nakonec naučil sám jen s pomocí kuchařky. Usmál se a píchl do brambor. Nakonec nespokojeně mlaskl a nechal je ještě se vařit.

Posadil se na židli a koukal na dveře. Tak něják předpokládal, že by medvěda z brlohu mohl vylákat vůní oběda. A jeho domněnka se ukázala jako správná, protože když znovu píchal do brambor, vrzly dveře a do místnosti proklouzl nikdo jiné, než Eliot.

Medvěd vylezl z brlohu?” nadhodil Chris a slil vodu z brambor do dřezu. Vrátil kastról na sporák a podíval se do trouby a spokojeně se usmál. Natáhl se pro chňapky a vytáhl pekáč ven. Postavil jej na sporák a pak na stůl postavil dvě prkýnka. Na jedno postavil brambory a na druhé pekáč s masem. Talíře tam postavil už předtím.

Ber si,” vybídl chlapce, kterého si doteď neprohlédl. Přihodil ještě lžíci na šťávu a konečně si sám sedl.

Natáhl se a napíchl kus masa, které si dal na talíř. Když Eliot skončil s napichováním brambor, vzal Chris kastrol, nahnul ho nad svůj talíř a jednoduše si tam nahrnul příslušné množství. Celé si to ještě polil šťávou a s přáním dobré chuti se na to vrhl jako kdyby nejedl celý týden.

Teprve během jídla si Chris Eliota pořádně prohlédl. Na svůj věk nebyl niják extra vysoký, ale bylo vidět, že má sílu. Měl černé vlasy, které byly trochu delší a černé oči. A velice světlou pleť. Vypadal rozhodně zajímavě. A Chris začal uvažovat, že to tady možná nebude tak zlý, jak si zprvu myslel.

Díky za jídlo,” ozvalo se z druhé strany stolu a Chris mohl vidět, jak Eliot bere prázdný talíř, dává ho do myčky a zase mizí někam pryč. Pro sebe se usmál a dojedl svoji porci. Kouknul se, co zbylo. Brambory se snědly všechny, ale masa bylo dost ještě na jeden oběd.

Ok, zítra k tomu udělám knedlíky a bude,” řekl si a schoval maso do ledničky. Zbytek špinavého nádobí přidal do myčky a jelikož byla plná, našel prášek, nasypal ho tam a zapnul ji.

Potom se vrátil do svého pokoje, kde se uprostřed podlahy vršila hromada jeho věcí. Nejprve vybalil knihy a naskládal je do knihovny z ebenového dřeva, která zabírala stěnu vedle dveří. Byl rád, že žádná z nich nemá oslí uši. Potom přišlo na řadu oblečení. Pečlivě je všechno poskládal do bílé šatní skříně, která stála na druhé straně dveří. A následně popadl bednu s laptopem, která mu zbyla jako poslední. Postavil ji na černý stůl a byl rád, že je tak veliký, protože tam mohl naskládat jak notebook, tak všechno ostatní. Stůl měl na obou stranách šuplíky, ale na jedné byly upzůsobeny tak, že byly úplně pod stolema sloužily jako jeho podpěra. Na druhé byly pod stolem jen svojí malou částí a i když také sloužily jako podpěra, byly zároveň i jakousi poličkou. Chris toho využil a postavil na ni skener, který byl zároveň tiskárnou a kopírkou.

Na konec stolu, který se skenerem sousedil, postavil laptop a zbytek věcí začal rovnat do šuplíků. Do těch pravých to, co souviselo s počítačem, což byla hlavně kupa DVD a CD s hrama a programama a náhradní barva to tiskárny. Do levých naskládal svoje výtvarné potřeby, protože i když to tak nemuselo vypadat, docela rád maloval.

Nakonec ještě počítač zapojil do elektriky a stejně tak skener. Všechno to propojil, připojil k laptopu externí disk, na kterém měl nejdůležitější data a bylo hotovo. Zapnul laptop a čelak, až naskočí. Potom otevřel přehrávač hudby a zmáčkl play. Když se hudba vyvalila na plné pecky, zaklel a zaskřípal zuby. Rychle to ztlumil na přijatelnou hlasitost a teprve potom byl spokojený.

Přešel k posteli a svalil se na ni. Celý ten nápad se stěhováním se mu začínal zamlouvat čím dál víc. Hlavně ten jeho nový spolubydlící. Chris se usmál a natáhl se rukou na noční stolek, kam si položil rozečtenou knihu. Celý se na posteli přetočil do pohodlnější polohy a otevřel knihu na příslušné straně. Přelétl očima řádky, až našel, kde skončil a nechal se pohltit příběhem.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



©AnnElfwind 2011